O nás
S Geocachingem jsme začali na podzim roku 2006 a to poté, co jsem se o této bohulibé činnosti dozvěděl od jednoho z členů klanu Plachtas Team (Jakoubek Plachtů). Zpočátku jsem na něj nevěřícně valil oči, když mi o tom zarytě povídal během našeho společného firemního oběda.
Později jsem zašel na stránky Geocaching.com a dozvěděl se více. Našel jsem si svoji nejbližší cache (Rudolfov). A jednoho krásného podzimního dne jsem se vydal společně s mojí přítelkyní Niki a naším psem Moliérem na 12 km dlouhou procházku. Tímto jsme položili základ našeho nového týmu. Do ruky jsem si opatřil navigaci Mio C710+ a čekal jsem zázraky. Zázraky se opravdu začali dít, ale v jiném slova smyslu. Tato navigace totiž není vůbec vhodná pro začátečníky na takovou činnost a už vůbec ne, když člověk začíná rovnou s Multi-cache. Při hledání třetí indicie nás naše dočasná navigace pořád hnala kolem kostela a to pořád kolem dokola. Teprve dle užití znalostí zdejšího terénu (neboť jsem tu chodil do školy) se nám podařilo najít onu indicii. Tím jsme získali výsledné souřadnice, ale vyhráno jsme ještě ani zdaleka neměli. Navigace nás neomylně vedla až do chvíle, kdy jsme měli sejít ze silnice. V tu chvíli jsem ještě neuměl pracovat se souřadnicemi, a tak nezbývalo, než jít „po čuchu“. Dalo nám hodně zabrat, než jsme ji našli. Vůbec jsme nevěděli, co hledáme. Nevěděli, jsme jestli je to někde zakopané či někde na stromě schované a hledali jsme v okruhu 30-40 metrů. Nakonec jsme – no vlastně šikovná Nikolka ji našla. A domů se šlo již zvesela, což se nedá říct o mé procházce okolo kostela. Ale ve zdraví jsme to vše přečkali a možná i díky tomu nastala půlroční pauza, než jsme se vydali na další cestu.
Kleť, kam jsme měli v plánu jít i bez tohoto cíle, jsme použili jako další pokus proniknout do tajů této zábavy. Vzali jsme s sebou na procházku své kamarády a do světa GEO jsme je řádně zasvětili (dnes tým Kosteam). Nalezení proběhlo s jinou navigací a to konkrétně s Garmin nüvi 360T. Také sice není přímo určená pro tuto činnost, ale už to bylo podstatně lepší. Výšlap byl moc hezký a na Kleti, kde jsme již dlouho nebyli, jsme si to řádně užili. V té době jsme již měli nastudováno, jak se chovat, co hledat, jak hledat apod. Nicméně nás zaskočil velký počet mudlů a pro zkušeného kačera jsme byli asi až moc viditelní. Nicméně již dle souřadnic v navigaci jsme došli k cílu určení a započali s hledáním pod kameny. V onu chvíli okolo nás nebyl nikdo, kdo by nás mohl viděti (doufám). Samotné hledání zabralo sotva 5 minut a opět moje Nikolka našla onu skrýš. Nový tým z toho byl malinko na větvi, že se něco takového děje, samozřejmě v dobrém smyslu. A my jsme měli obrovskou radost z nalezení a i díky jednoduchosti nalezení (za pomoci lepší orientace s GPS v ruce) jsme tomu nadobro propadli. Na této cache, jsme poprvé použili repairkit, který od té doby nosím v batohu s sebou a opravili jsme zdejší cache. Vyměnili jsme prasklou krabičku a doplnili logbook. Za což jsem později sklidil "chválu", neboť zhruba půlroku po mě tam šel McHa a vyfotil naší krabičku. Mno ona ta krabička byla vlastně od nějaké petržele co používala moj mamka, takže to vypadalo docela zvláštně. Ale na to, že to byla naše teprve druhá cache a již jsme se byli schopní o ni postarat, tak si myslím, že to byl úctyhodný výkon, i když ne moc vzhledná.
Takhle to tehdy všechno začalo.
A i díky tomuto úspěchu jsme této vášni zvané GEOCACHING propadli natolik, že při každé volné chvíli vyrážíme za hledáním a v práci první kroky na internetu směřují za cílem GEO.
Dnes již máme něco odloveno a položeno. A hlavně jsme si již objednali pár kousků Geomincí – GeoCoinů. Používali jsme již řadu přístrojů, ale nejvíce spokojeni jsme s Garmin GPSMAP 60 CSx. To je opravdu navigace, která uspokojí každého. Ale svou velmi dobrou práci odvedla i GPS od Garminu eTrex Legend. Na naše Geovýpravy lezeme vždy v plné polní, která obsahuje takové vymoženosti jako lopatku, baterku a samozřejmě prázdné logbooky všech typů a min. dvě krabičky pro případ nenadálých problémů.
Na hledání vyrážíme pokud možno všichni tj. ve složení Michal, Niki a pes rasy Bearded Collie jménem Moliére (pravé jméno Yankee Black Vanilka). Snažíme se co nejčastěji dělat dlouhé procházky nebo výlety na kolech. Ale občas nám to situace nedovolí a občas odlovíme nějakou tu mršku drive-in. Ale osobně preferuji procházku, neboť jedině tak si můžu vychutnávat krásnou českou krajinu.
Dnes se v přírodě pohybujeme v tomto složení:
já Michal jako navigátor
přítelkyně Nikolka jako hledačka
náš pes Moliére jako šmejdil
Celá tato skupinka se schovává pod nickem chemic77. Proč zrovna toto? Chemic alias chemik je má přezdívka ještě z dob sloužení základní vojenské služby v Třebotovicích, kde jsem sloužil jako kuchař. Celé naší skupince se přezdívalo chemical brothers a její zdrobnělina mi zůstala i nadále v mém působení v restauracích. A ono číslo 77, je značně osudové, neboť označuje můj rok narození, ale Niki kam se podívá tak tam ho vidí. :-)
Tato zábava nás, jak jsem již napsal, pohltila naplno. Ovšem jediné co mě dokáže vždy malinko rozlítit je situace, kdy se plahočím na místo, kde najdu cache plnou bordelu (s prominutím). Jsem vždy malinko rozčarován, když v cache najdu předměty typu: baterie Tesco, dámský tampón, umělohmotnou lžičku, jakýsi umělohmotný předmět, nic mi neříkající, ošuntělé hračky, dávno již pro každé dítě nepoužitelné či něčí vizitku. Někteří z Vás by možná odporovali, ale nic z toho a mnohé další se mi v tak zábavné hře jménem GeoCaching nelíbí. Když si představím, že jdu na cache v překrásné přírodě Národního parku Šumava a v jejích útrobách najdu umělohmotnou lžičku, kterou bych nepoužil ani v případě největší nouze či baterii z Tesca, tak je mi to vše strašně moc líto a zkazí mi to celkový dojem.
Na Kinder vajíčka mají lidé asi zvláštní názory. Já osobně jsem je velmi vřele vkládal do cache, nicméně dnes je tomu již jinak a vkládám do cache jen hračky z nějaké série a to takové, které se budou někomu líbit a v zásadě vždy v perfektním stavu a ještě lépe v jejich vajíčku. V dnešní době je vkládám jen zřídka kdy. Povětšinou vkládám hodnotnější věci, které by mohli někomu ještě posloužit, či pobavit.
O tom, co je vhodné či není, se dá asi úspěšně polemizovat. A je na majiteli cache, co tam nechá a co tam nestrpí. Já bych se raději přikláněl k faktu, že než tam dát blbost, tak raději udělám TNLN.
Stejně tak je mi vždy líto, když přijdu na místo určení s vědomím, že by tam měl být nějaký hezký Geocoin či TB. Samozřejmě je to hra a beru sportovně a s velikým úsměvem na rtech, když zjistím, že hodinu přede mnou tam někdo byl a vyfoukl mi ho. Nestalo se mi to popvé a ani naposledy. Ale horší to je za situace, kdy ten dotyčný předmět tam již není a nikdo přede mnou ho nevzal. To je asi nešvar českých nenechavých prstů, ale nechápu co s nima ten dotyčný zamýšlí. Je mi poté hrozně líto majitele toho předmětu. Již se nám taky jeden ztratil. :(
V případě, že byste se zajímali o to, jak nám to ve světě GC jde, najdete nás pod naším nickem chemic77. A pro případ, že byste nám chtěli něco vzkázat, doplnit nějaké info či povědět něco jiného, máme pro Vás kontaktní schránku, kde můžete zanechat svá přání: chemic77@email.cz |